Jako nastávající rodič musíte zařídit spoustu věcí. Jedna z těch důležitých, které provázejí moderní rodičovství, je mít přehled o tom, co dělá vaše dítě, když s ním nejste. Klasické chůvičky jsou velké nedokonalé kusy plastu, které lze jednoduše nahradit dvěma přístroji s Androidem.
Pokračování textu [Recenze] Dormi – výborná chůvička pro Android
Fotbal, kopaná, soccer. Říkejte tomu jak chcete, ale tento sport je v naší zemi sportem číslo jedna. Nebo možná dvě, záleží jak na tom je momentálně hokej. Banda 11 lidí, kteří pobíhají po palouku a honí kulatej nesmysl, tím se baví masy, a to nejen venku, ale také na displejích všech možných herních zařízení.
Pokračování textu [Recenze] Fotbal Portable Soccer DX – taková Fifa 98 na mobilní zařízení
Shadow Blade je krásná akční arkáda, která oproti jiným podobným hopsačkám nabídne i solidní ovládání gesty po displeji.
Pro začátek není vůbec třeba říkat, že hlavním hrdinou je mladík jménem Kuro, jehož cílem je stát se obávaným Shadow Bladem, protože ta hra příběh jednoduše nepotřebuje. Vy si jen ovládáte panáčka, běháte si po místnostech, likvidujete efektními i efektivními seky mečem jednotlivé protivníky a snažíte se v každé misi vysbírat všechny hvězdičky i japonské znaky. Ty se čtou jako ‚Kuro‘, stejně jako ten týpek, a v překladu znamenají ‚Černý‘. S každým novým levelem bude zisk tří zlatých hvězdic za dokončení v daném čase a se všemi zářivými kuličkami a oběma japonskými znaky těžší a těžší. Naštěstí nemusíte vždy zvládnout level na všechny hvězdice, ve skutečnosti stačí projít level až na konec, a i když nezískáte hvězdici ani jednu, do dalšího levelu se dostanete. Ovšem čím více hvězdic získáte, tím dříve se dostanete do další sekce, která je zase o něco těžší a nabízí další sorty nepřátel i pohyblivých vražedných objektů.
Ano, v Shadow Blade budete neustále před něčím utíkat, čekat, až se něco přežene, uhýbat i složitě poskakovat a využívat všech pohybových prvků, které hra nabízí. A na to, že Kura zvládnete ovládat pouze dvěma šipkami a tlačítky A a B, je těch pohybů víc než dost. Jednoduchým chozením a skákáním počínaje a dvojitými skoky, horizontálními lety a nesmrtelnými vertikálními pády z libovolné výše konče. Kuro není žádné béčko, a tak pro něj žádná výška není dost vysoká a žádná vzdálenost dost vzdálená.
Shadow Blade nabízí velmi příjemnou hudbu doprovázenou uchulahodícími zvuky, jako je například zvuk plátkování těla vašeho soupeře. V tomto zvuku vycítíte superostrý samurajský meč, který likviduje nepřátele jediným seknutím. V překonávání vertikálních prostorů vám budou nápomocné skoky s odrazem od zdi, díky kterým se vyšplháte do jakékoliv výšky. A věřte tomu, že až budete hledat poslední balík hvězdiček nebo poslední ‚Kuro‘ znak, velmi často ho nakonec najdete v enormních výšinách, kam lidské oko nedohlédne a paprsek slunce nezasvítí…
Pomoc při hledání finálních dveří, které vás dostanou do dalšího levelu, vám nabídnou také checkpointy, které jsou vymyšleny velmi chytře. Zaznamenají totiž váš postup kdykoliv, když kolem nich projdete, nejen když jich dosáhnete poprvé. V případě, že se dostanete do místa, kde je komplikované splnit nějakou část, není nic jednoduššího než se po úspěšném splnění úkolu na osmnáctý pokus raději vrátit k checkpointu, u kterého jste již byli, a vaši pozici si ‚uložit‘. Jediný problém s těmito pomocníky je ten, že se vám nevrací čas. Pokud umřete, čas dále pokračuje. A když jsme u toho umírání, v této hře se na životy nehraje. Když vás něco zasáhne, je po vás, konec, šlus, ende. Musíte buď zpátky na začátek, nebo k poslednímu checkpointu a začít znovu.
Ovládat pohyb svého Kura můžete dvěma způsoby. Buď ovládání klasické tlačítkové, nebo intuitivní ovládání gesty. Ovládání gesty je opravdu bravurně zpracované a osobně jsem na něm odehrál téměř celou hru. Pro potřeby této recenze jsem ale nakonec vyzkoušel také klasické tlačítkové, takzvaný ‚Nintendo Style‘, a musím říct, že se na tom stále hraje líp než na kterémkoliv ovládání dotykovými gesty.
Shadow Blade je skvělá akční arkáda, která má kromě výborného ovládání také parádní grafiku, chytlavost, zvuky i hudbu. Také má slušnou obtížnost, takže dokončení některých levelů vám zabere klidně čtyřicet pokusů. Většinou ale jde o to, že se seknete u nějaké drobnosti hned za checkpointem, takže to zkoušíte a zkoušíte, až se to jednou povede. Jak to tak vypadá, tato hra má všechna pro a žádné proti. Navíc má ještě něco navíc. Něco, co ji v mých očích vynáší do nebes. V placené verzi nenajdete žádné nákupy v aplikaci (IAP), takže zaplatíte cca 40 korun a víc ani ň.
Takže, ať už jste se vždycky chtěli stát ninjou, nebo vás stejně jako mě ninjové vlastně ani nebaví, je to jedno, tahle hra je pro všechny. V obchodu Play navíc najdete demo, takže nebudete kupovat zajíce v pytli, ale můžete si hru nejprve vyzkoušet.
[appbox googleplay com.deadmage.shadowblade]
[appbox googleplay com.deadmage.shadowblade.paid]
Pokud jste se rozhodli zakoupit poslední balík her v akci Humble Mobile Bundle 3, získali jste také jako jedni z prvních skákačku Swordigo. V té budete jako modrovlasý mladík s mečem v ruce plnit rozličné úkoly od různých náhodných postav, které cestou potkáte. Pokračování textu [Recenze] Swordigo – průměrná hopsačka s mečem v hlavní roli
Jediný skutečný fotbal, známý též pod názvem Soccer, aby si ho američtí občané nepletli s ‚tím jejich‘ fotbalem, je jednoznačně jeden z nejoblíbenějších sportů. Pokud ne ten úplně nejoblíbenější, minimálně v Evropě. Nejen na obrazovky televizí a monitorů přišel největší vývojář sportovních her, EA Sports, s novým ročníkem. Fifa 14 si můžete zahrát i na Androidech.
Pokračování textu [Recenze] Fifa 14 – fotbal lepší, hezčí a zdarma, stále však se spoustou 'ale'
Pokud stále šilháte po nějakém tabletu a nechcete nebo nemůžete do něj vrážet příliš mnoho peněz, ale zároveň nechcete, aby to byla šunka nejšunkovatějšího typu, možná byste měli zpozornět. Desetipalcový Yarvik Xenta s krycím názvem TAB10-201 se dá na českém trhu sehnat pod pět tisíc, a jelikož jsem měl možnost pár dní tento model dusit, předhodím vám nyní své postřehy. Pokračování textu [Recenze] Yarvik Xenta 10" – dvě jádra, Android 4.1.1, podpora SDXC a IPS za velmi slušnou cenu
Procházíte halou oblečeni do předepsaného černobílého obleku. Kolem vás postávají i pochodují stovky stejně oděných lidí. Na hlavě každého jednoho z nich svítí žlutou barvou jakýsi koordinátor toku mozkových myšlenek. Vcházíte do klece tvořené červenými vodorovnými paprsky a ona věcička na vaší hlavě zabliká a zezelená. Můžete jít.
Pokračujete ke svému pracovišti. Je to malá kukaň s počítačem a vypadá stejně jako ty tisícovky ostatních široko daleko. Z dáli se ozývá monotónní hlas ubezpečující vás, že nemusíte spěchat, že jste již tam, kde máte být. Nemusíte ani myslet, pokračuje ten hlas, všechen tlak je pryč, všechna rozhodnutí již padla. Začínáte cítit, že není něco v pořádku. Tlak ve vaší hlavě, i přes ujišťování monotónního hlasu z obrazovky, stále sílí. Musíte pryč. Nevydržíte zde již ani vteřinu. Strhnete podivná, zeleně svítící sluchátka, která nezakrývají uši, ale spánky, a dáte se na útěk.
Právě jste si podepsali svůj ortel. Sluchátka po dopadu na zem zčervenají a je vyhlášen poplach. Musíte utíkat, protože v zádech již máte trojici strážců. Běžíte chodbou, prorážíte sklo vlastním tělem, letíte vzduchem a pak…
Takto začíná ‚Nineteen Eighty-Four-like‘ intro (vizte konec článku) k velmi originální hře, od vývojářského studia Nekki. Hra samotná je velmi jednoduchá na pochopení. Máte chlapíka, který stále běží a honí ho strážný s paralizérem. Dokud běžíte plynule, strážný vás nedohoní. Jakmile se někde seknete či zdržíte, máte po ptákách. Jak se hra ovládá, vám bude ukázáno vždy v prvním levelu nové lokace. Skáčete tahem prstu kdekoliv po displeji směrem nahoru, sklouzáváte tažením prstu po displeji směrem dolů, zrychlujete na určitých místech tažením prstu směrem vpřed a to je pro první lokaci vše. V dalších lokacích získáte další schopnosti, jako je odrážení se od stěn, tedy možné šplhání komínem směrem vzhůru, či třeba brzdění, abyste to v plné rychlosti nenapálili přímo do zdi a nezajistili si tak restart levelu.
Pro zvládnutí levelu nemusíte kupovat žádné bonusové skoky, i když se vás Vector snaží přesvědčit o opaku. Nicméně nikdy nebudete odměněni maximálním počtem hvězd. Stačí když doběhnete až na konec, který je s přibývajícím číslem stále hůře dosažitelný – už v nějakém desátém se pěkně zapotíte, abyste skončili alespoň s jednou hvězdou. Kromě speciálních kousků, které musíte udělat vždy na přesném místě (hra vám ukáže kde), budete sbírat také mince a jakési kostky. Kostek je v každém levelu rozdílné množství a už vynechání jedné jediné vás bude stát minimálně jednu hvězdu. Tři hvězdy jsou zde opravdu jen za ‚Perfect‘ a nic méně než to. Uděláte jedinou chybičku a získáte maximálně dvě hvězdy.
Parkourový simulátor Vector je v základu zdarma a je ho možné dále dotovat mikrotransakcemi, či nákupem plné verze. Ač jsem velký odpůrce tohoto placení jakýchkoliv her, zde vývojáři zvolili velmi šetrný způsob, jak vám, hráčům, nabídnout bonusové předměty k zakoupení. Navíc i cena je velmi rozumná. Za plnou verzi, která vás zbaví občas se zobrazující reklamy, zaplatíte příjemných 19.50,- Kč. Ve hře máte také lokální peníze, za které budete nakupovat právě ony speciální kousky, které budete pro perfektní zvládnutí levelu potřebovat. Tyto kousky jsou (většinou) v ceně mezi 300 a 1000 místního platidla. Pro začátek žádné peníze nedostanete, pouze budete umět jeden speciální kousek. Peníze budete získávat za úspěšné splnění mise a čím víc hvězd, tím více peněz. Za 19.50,- Kč si můžete koupit dalších 5000 mincí, což vám nějaký ten čas vydrží.
Pro postup do další lokace budete potřebovat buď dostatečné množství hvězd nebo si můžete postup koupit. Stojí celkem rozumných 6000 peněz, ale rozhodně budete mít lepší pocit, když tento ‚cheat‘ nepoužijete a budete se snažit úvodních 11 levelů překonat co nejlépe.
Vector mi připomíná 2D verzi parkourové akční střílečky Mirror’s Edge. U té jsem se taky hodně zapotil a byla dotažena prakticky k dokonalosti v ovládání parkourových skoků. Jelikož je cena této hry nulová, rozhodně ji doporučuji zkusit, protože já jsem se na ní stal mírně závislý.
A ještě jedna šťouravá a naprosto zbytečná výtka na konec. Při opouštění hry na vás vyskočí taková ta otřesně ošklivá tabulka ze starých Androidů, která už dávno mohla být nahrazena moderním 4.0+ designem. Ale to je jen nepatrná vada na kráse, která s hrou jako takovou nemá naprosto nic společného…
[appbox googleplay com.nekki.vector]
[iframe width=“614″ height=“345″ src=“http://www.youtube.com/embed/miaXspXPTW4″ frameborder=“0″ allowfullscreen]
[iframe width=“614″ height=“345″ src=“http://www.youtube.com/embed/vAbN2dIdOvE“ frameborder=“0″ allowfullscreen style=“margin-top: 6px;“]
Hlavní hrdina hry Devil’s Attorney, Max McMann, není jen tak nějaký advokát. Je to pohledný, charismatický, namyšlený, egocentrický, velkohubý, arogantní, cílevědomý, vtipný a suverénní Ďáblův advokát. Pokud vám těch přídavných jmen přijde poněkud hodně, můžu přihodit ještě pár jmen podstatných: peníze, móda, úspěch a sláva. Všechna tato slova jsou více než výstižná a patří k Maxovi jako šlohnuté pero k našemu panu prezidentovi.
Max je advokát, který jde na věci trošku jinak, než je v soudní síni obvyklé. Zastrašování, zdiskreditování, reversní psychologie, vychloubání, hypnóza, naparování či skvělé držení těla, to je zlomek toho co Max používá, aby vyhrál svůj případ, ať už je jeho klient sebevíc vinen.
Devil’s Attorney, což se skutečně nedá přeložit jinak než Ďáblův advokát, je neobvyklá tahová strategie, které k naprosté dokonalosti chybí opravdu jen maličko.
Grafika
Jak je vidět na obrázcích všude kolem, Devil’s Attorney je velmi pěkně malovaná hra, nijak komplikovaná, ale se všemi důležitými detaily. Během své cesty na vrchol poznáte tři různé soudní síně, získáte tři různé byty, které si budete moci dále vylepšovat, pracovat budete ve třech různých advokátních kancelářích, kde budete vybírat, které případy vyřešíte hned a které si necháte na později a poznáte a utkáte se s asi deseti různými prokurátory.
I když se ve hře po celé její působení nedostanete na více jak dvacet statických malovaných obrazovek, bude vám stačit i toto málo. Grafika se prakticky nehýbe, jde jen o nepatrné pohyby, aby scéna nevypadala tak nudně. Z mého pohledu není ani více potřeba. Na ulici před vaším bytem a kanceláří bude jediný pohyb vykonávat páreček holubů a bezdomovec, v soudní síni to bude zase kulení očí a překvapené šokované grimasy prokurátora a jeho svědků či specialistů poté co jej nějak poškodíte.
Smysl hry
Jak jsem již napsal na začátku, jedná se o zvláštní tahovou strategii, která vám bude dopodrobna vysvětlena na začátku během prvního případu. Informační tabulky se vrátí také vždy, když dojde k nějaké změně, například když se setkáte s novým prokurátorem, protože každý má jinou speciální schopnost. Vysvětlení jak se hra hraje je uděláno přímo dokonale a pokud si vždy přečtete co vám nápovědové cedule říkají, nebudete tápat. V tomto je ovšem problém, pokud neumíte anglicky. Nejen, že budete na spoustu věcí muset přijít metodou pokus omyl, takže se může stát, že vás hra přestane bavit dřív než jí plně porozumíte a podlehnete, ale hlavně vám uniknou výborné a vtipné dialogy před každým (ano, každým a pokaždé jsou jiné) případem a také vtipně napsané shrnutí případu, který se chystáte vzít. Tato hra má více než padesát procent celé zábavnosti v příběhu a to může být pro neanglicky mluvící velký problém.
Jakmile se jednou dostanete do soudní síně, máte za úkol jedinou věc – odzbrojit, zničit, zdegradovat či vymazat svého soupeře a to jak prokurátora, tak všechny jeho nohsledy včetně důkazů. Každý případ začínáte s určitým množstvím jakési síly případu a s devíti akčními body, které se obnovují po každém kole. Síla případu je velmi důležitá, protože jakmile se dostanete na nulu, prohráli jste případ a váš klient je vinen. Akční body utrácíte v každém kole a jakmile se dostanete na nulu je na řadě váš soupeř.
Každý soupeř má číslo v červeném čtverečku, které ukazuje jeho důvěryhodnost. Jakmile toto číslo srazíte některým ze svých útoků na nulu (nebo méně), tento je zdiskreditován, zmizí a máte od něj pokoj. Bylo by to ovšem příliš jednoduché, kdyby zde nebyla ještě další čísla. Tato další menší čísla ukazují sílu útoku vašeho soupeře, jsou napsána hned vedle pod nápisem Damage (ano, vím, Damage znamená poškození, ale útok mi přijde trefnější, vaše ctihodnosti) a právě tato vám budou ubírat drahocenné body v síle případu, až bude soupeř na řadě. Toto číslo může být v rozpětí od-do nebo číslo celé. Může za ním být také v závorce číslo zelené, které je přidáváno nějakým expertem, kterého si přivedl prokurátor.
S pomocí akčních bodů můžete na soupeře a konkrétního člověka nebo důkaz použít jeden z mnoha právních kliček a triků. Ty ubírají buď přímo důvěryhodnost toho kterého oponenta nebo můžou zmírnit jeho útok proti vám, abyste ho následně vyřídili v dalším kole. Seznam těchto útoků se s postupem času rozšiřuje, ale o tom až níže. Kromě standardního rozpětí od-do můžete použít také různé vychytávky jako například diskvalifikování jednoho protivníka na jedno kolo, ubrání celých 50% soupeřovy důvěryhodnosti, přidání 4 bodů k následujícímu útoku nebo přidání rovnou 5 bodů k vaší síle případu.
Jelikož je ve hře kolem deseti prokurátorů, a každý má jinou zvláštní schopnost, musíte na každého jít trošku jinak. Zvláštní schopnosti je například schopnost prokurátora přidávat každému svědkovi několik bodů na útoku. Jelikož ale sám žádné body útoku nemá, stačí vyřídit všechny svědky a prokurátor poté sám vypadne, protože už nemá jak vám uškodit. Jinému prokurátorovi se zvyšuje síla útoku s každým kolem. Další má sílu útoku přesně rovnu vaší síle případu. Jiný má zase útok vždy shodný se svou důvěryhodností. A je tam i jedna prokurátorka, která po každém kole doplní důvěryhodnost všech, na které jste zaútočili, ale nepodařilo se vám je vyřadit.
Na vyhrání případu máte neomezené množství kol, ale každý případ má určité mezní kolo, do kterého, pokud stihnete vyhrát, dostanete finanční bonus. Nějaké peníze dostanete vždy když vyhrajete, ale tento bonus je často vyšší než polovina základní částky, a tak se vyplatí se pokusit do tohoto limitu dostat.
Vylepšování
Všechny hry pro jednoho hráče jsou založeny na tom, že se snažíte být lepší a lepší a překonávat stále nové výzvy. Ani tato hra není jiná a tak se vás snaží chytnout tím, že pro vás má nachystány nové útoky, které můžete v soudní síni použít. Tyto se odemykají pomocí naplňování vlastností, které jsou Maxovi vlastní. Jsou to Materialismus, Dekadence a Marnivost. Každý ze tří bytů, které budete vlastnit, si můžete vybavit po svém za utržené peníze z případů. Vždy budete mít v každé skupině (postel, kuchyňská linka, podlaha, tapety, lustr, výzdoba,…) dvě až tři možnosti něčeho k nákupu a u každé této položky bude, kromě ceny, uvedeno, která vlastnost se tímto nákupem o políčko zvýší.
Abyste při nákupu jen tak nestříleli naslepo, máte samozřejmě možnost podívat se po kolika nákupech a u jaké vlastnosti se můžete těšit na novou schopnost do soudních síní. Toho docílíte kliknutím na tlačítko Profile a zde také zjistíte jaké úspěchy jste již za svoji kariéru zaznamenali, i jaké zajímavé doplňky u sebe máte. Za celou hru se vám totiž několikrát stane, že je s vámi klient natolik spokojený, že vám dá na výběr ze tří doplňků, které nějakým způsobem vylepší vaše postavení při vyhrávání případů.
Závěr
Hra Devil’s Attorney, a její hlavní hrdina Max McMann, si mě naprosto získala už během prvního případu. Byl jsem naprosto vtáhnut do děje a pokaždé jsem se těšil na slovní potyčky mezi Maxem a jednotlivými prokurátory. Některé byly lepší, jiné horší, ale bylo tam spoustu naprosto dokonalých slovních přestřelek, které Max vždy s přehledem vyhrál. Pokud bych měl Maxe k někomu přirovnat, jistě by to byl Harvey Specter ze seriálu Suits (česky Kravaťáci), protože ten je stejně tak suverénní, vtipný a arogantní zároveň.
Jediná šmouha na jinak dokonalém zážitku je délka hraní, která byla čistého času maximálně osm hodin. Hrál jsem to jeden večer a dohrál během pár hodin další den ráno. Bavil jsem se ovšem tak, že vložená investice rozhodně stála za to. Navíc mi je jasné, že vytvořit takto poutavý příběh, dialogy, popisy případů a všechno kolem tak, aby to bylo vtipné a zajímavé od začátku do konce (je zde 58 případů), je úkol nelehký. Kolektivu ze Senri AB se to ovšem podařilo na výbornou. V případě, že bych měl hru hodnotit, dostala by ode mě rozhodně 9/10.
Hru jsem sice koupil za dolar, ale pokud bych věděl co mě čeká, klidně bych za to obětoval i ty tři dolary v původní ceně…
  
Devil’s Attorney
Senri AB |
Na závěr docela super intro, které z hry samotné neukazuje ani malíček…